neděle 20. listopadu 2011

Pokojská z Moravy


Tak nakonec ze všech pohovorů vyšel ten nejvíc nadějný. Za svého zaměstnance si mě vybrali v hotelu Sheraton Vancouver Airport Hotel. Nebyl to sice můj favorit, ale budiš pochválena jakákoliv práce :) A tak se ze mě za oceánem stala pokojská.
Už se zaučuju druhý týden a je to docela věda. Vše má svoje místečko a svůj počet –  dvě vody, tři sáčky kafe, dva kelímky, dva sáčky čaje, dva cukry ...... a pak věci v koupelně – ručníky, šampon, někde patří houbička a sprcháč, někde ne .... Jako kdyby to nebylo jedno :)
Prvních pět dnů jsem to všechno vstřebávala po boku zaškolovatelky  Nirmaly, narozené na Fidži, v hotelu pracující patnáct let, která mi ukázala jak to má být správně, ale taky jak a kde se to dá „vošulit“. Ono totiž uklidit patnáct pokojů (denní standard) za osm hodin není žádná sranda. Teda aspoň pro mě ne, všechno mi to zatím trvá. Ale zlepšuje se to. Druhý týden mého zaškolování už jsem pracovala samostatně a od pondělí s osmi pokoji jsem se dopracovala k pátku s patnácti pokoj :)
Potěšilo mě, když jsem jeden den uklízela v pokoji za přítomnosti hostů a oni mi druhý den na chodbě řekli, že jsem jim pěkně uklidila. Taky jsem v jednom pokoji narazila na hosta, ze kterého se vyklubal pilot, který byl ve Vancouveru na pravidelném školení pilotů. Projevila sem údiv a říkala jsem mu, že jsem se nikdy s pilotem nesetkala a že mě to těší. Tak nevím co si myslel :) Každopádně mě to opravdu potěšilo. Letadla mě baví, ráda se na ně dívám. Tady ve Vancouveru bydlíme u letiště, takže nad námi neustále něco lítá. Někdy je to fakt parádní podívaná, kolikrát lítají tak nizoučko, že to vypadá jako by měly přistát mezi chalupama.
Taky jsem potkala ve výtahu jednoho hosta, na kterého když jsem promluvila a zdvořile ho pozdravila a popřála pěkný den, mi řekl, že musím být z Evropy (skoro i uhádl, že z ČR) a že se mu líbí takový přízvuk. Nemůžu říct, že by mě to nepotěšilo, ale opět jsem se utvrdila, že do místního přízvuku mám hodně, ale hoooodně daleko :))