pátek 6. dubna 2012

A jdeme do finále


Už je to tak, den odjezdu se blíží mílovými kroky. Ale stále máme před sebou ještě tři týdny, dost času na nějaké to dobrodružství :)
Oba moji chlebodárci už ví, že končím. Poslední pracovní den vychází, tak nějak symbolicky, na pátek třináctého :) Na jednu stranu to bude smutný den, protože se budeme loučit a většinu lidí už asi nikdy neuvidíme. Na druhou stranu to bude veselý den, protože se vydáme na čtrnáctidenní putování po Kanadě zpět do Toronta.
Všichni kolegové, kteří zaregistrovali můj odchod, mi říkají, že jim budu chybět. No, nejsem naivní, je mi jasné, že se jedná spíš o společenskou frázi „I`ll miss you“. Ale některým to docela věřím :) Třeba kolega Sergej, původem z Ukrajiny. Myslím, že si mě docela oblíbil. Zřejmě proto, že jsem z Evropy, něco málo jsem mu rozuměla, a že byl jako malý v Brně :) Protože má doma dvě dcery, tak měl tendenci mi radit a pomáhat. Což jsem několikrát ocenila. A nebo dvě kamarádky Ana a Kenia z Dominikánské republiky. Jsou tady na rok v rámci Working holiday, stejně jako my. Strašně přátelské, milé a energické holky (holt španělská krev). Vzájemně jsme se pozvaly do našich domovin, tak třeba se k nim někdy podívám, prohřát si kosti :) Z restaurace to jsou asi kuchaři Sunil z Fidži a Anass z Maroka. Sunil si pořád kupuje losy a sází a čeká, kdy vyhraje. A prý až vyhraje hodně peněz, tak přijede do České republiky. Něco mi říká, že už ho taky nikdy neuvidím :) To se spíš příhodí, že já navštívím Fidži :). Anass je zase jediný cizinec, na kterého jsem tady narazila, s podobnými názory na Kanadu. No a v neposlední řadě bratr od našeho domácího. Bude mu už padesát, ale chování občas tak něco mezi dvaceti až třiceti :) Ten nás zase zve do Vietnamu. No, není to jedinečná šance poznat zemi našich „milých a pracovitých spoluobčanů“? :))
Prostě shrnuto, sečteno a podtrženo – pozvánek je hodně (k tomu ještě i nějaké z Toronta), a i já zvu kama jdu. Takže šance na zahraniční výlet či hosta je :)

Asi dva týdny zpátky se mi přihodila zajímavá náhoda. Teda náhoda, on za to mohl spíš právě Sergej. Říkal mi, že jedna recepční Andrea má rodiče Čechy. Tak jsem ji oslovila v kuchyňce a ona to fakt byla pravda. Celým jménem se jmenuje Andrea Nezval :) Její rodiče emigrovali nejprve do Austrálie, kde se potom ona narodila, a pak se přesunuli do Kanady. Česky moc neumí, ale prý víc rozumí než mluví, tak jsem na ni občas něco prohodila :) Opravdu milé setkání.