úterý 31. ledna 2012

Všudypřítomní hlodavci


Hlodavci jsou všude, i v Kanadě, Vancouver nevyjímaje :)
Když jsem minulý týden přišla do práce, tzn. do šatny hotelu Sheraton, neměla jsem jediné tušení, co na mě za  chvilku „kukne“. Jako vždy jsem otevřela skříňku, kterou jsem na začátku zabrala, ale kterou nemám pod zámkem, protože tam většinou nic cenného nemívám (kromě kyblíčku s rukavicemi, houbičkou a čistícím prostředkem a tenisky), a která je ve spodní řadě, tzn. na zemi. Vytáhla jsem kyblíček, tenisky a ještě kalhoty od uniformy, které jsem tam měla na háčku pověšené. No a začala jsem se převlíkat a chystat na „nástup na značky“. A jak jsem tak postupně začala ty věci zvedat, najednou koukám a ona na mě z podlahy kouká myška. Tak samozřejmě první co bylo, tak že jsem sebou leknutim cukla (ale na židlu jsem nevyskočila), no a druhé bylo to, že jsem začala řešit jestli vypadla z mých věcí, tzn. jestli byla ve skříňce. Bohužel vše v mém pátrání nasvědčovalo tomu, že to tak bylo. Smrad a hovínka – usvědčující důkazy tam byly. Kdo by to byl řekl, v takovém nóbl hotelu :) Ale takové věci se stávají i v „lepších rodinách“ :)
Pochopitelně jsem se hned začala rozhlížet po nové skříňce, což byl docela problém, protože jich tam volných už moc nebylo. Ale naštěstí se zadařilo, je v druhé řadě, a už tam mám vše přestěhované :)
Jsem zvědavá, co na mě „kukne“ příště. Každopádně místní myšky jsou úplně stejné jako ty naše :)
A už máme v šatně pastičky :)

čtvrtek 19. ledna 2012

Zima ve Vancouveru


Zimy ve Vancouveru jsou obecně velmi mírné. Teplota se pohybuje v průměru kolem pěti stupňů nad nulou a místo sněhu je k vidění spíše déšť. Ale i přesto i sem zima občas zavítá a připraví obyvatelům krušné chvíle, asi jako když napadne poprašek v Praze :) A tak se přihodilo, že si zimu ve Vancouveru vychutnáme i my a to včetně zimních radováne :)
Minulý pátek mě vytáhly kolegyně z práce na brusle. Nestála jsem na nich od střední školy. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo o mladé holky z Dominikánské republiky, které v životě nezažily zimu a na bruslích nestály, nebylo se čeho obávat. Akorát toho, že sebou seknu, ale i přesto jsem se těšila. A jak jsem předpokládala, byla sranda. Musel na nás být úděsný pohled. Jako tři kačenky (nebo čuníci) jsme chodily kolem kluziště a neustále se držely zábradlí. Když o něho náhodou byl někdo opřený nebo jinak zavazel v cestě, vynaložily jsme veškeré úsilí, abychom je obešly a nesekly sebou :) a nožičky se přitom jenom třepaly :) Takhle jsme tam „chodily“, i s malými přestávkami, asi hodinu. Snažila jsem se jezdit s nohama do stran, asi tak nějak jak se to má dělat a jak si to pamatuju (teoreticky bruslení ovládám na jedničku :). Holky vypadaly jak na běžkách, spší chodily než bruslily :) Ale klobouk dolů, že si troufly a hlavně, že ani jednou nespadly.
Když jsem se večer vrátila, nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo sněžit. Proto mě ráno pohled z okna překvapil. Všude byla vrstva sněhu, takový poprašek, který se do večera rozpustil, ale neva, byl to sníh :) Potom nasněžilo znovu, tentokrát už trochu víc a přituhlo. V noci měly teploty klesat až k mínus šesti. Nemáme teploměr, takže si to nemáme jak ověřit. V každém případě, ať je to šest nebo deset, jsme na tom líp než v Calgary nebo Edmontonu, kde včera měli někdy v pozdním odpoledni mínus třicet. Jak mám zimu ráda, tak tohle by bylo moc i na mě. Takový otužilec fakt nejsem :)
Nedělní ráno

sobota 7. ledna 2012

Slunné San Francisko

Na první týden v novém roce jsme si naplánovaly výlet do San Franciska ve slunné Kalifornii.
Na cestu jsme se vydaly v ponělí večer. O půl sedmé jsme odjely autobusem z Vancouveru do Seattlu v USA. Bylo to moje první setkání s americkými celníky. Byla jsem trochu nervozní, aby mě tam pustili, ale prošla jsem v pohodě. Dokonce i přes kontrolu zavazadel a se mnou i namazaný tousťák, jablko a sušenky. A to i přes to, že se jídlo převážet nesmí :) Romča už takové štěstí neměla a přišli jí na banán. Dostala napomenutí a příště by to bylo už na pokutu. Amíci jsou drsní :)
Po několika hodinách čekání v Seattlu na letišti, jsme se konečně vznesli a po hodině a půl letu jsme přistáli v San Francisku. Bylo osm hodin ráno a všude mlha (hustá tak, že by se dala krájet ) :) Soudruzi z wetter24.de předpovídali na oba dva dny slunečno a patnáct stupňů, ale město je častou mlhou proslulé, takže jsme napjatě čekaly jak to dopadne. Naštěstí to dopadlo v náš prospěch a v poledne se mlha rozpustila. Pak už jsme nezažily nic jiného než azuro.
První cesta po přistání vedla k mostu Golden Gate Bridge, nejznámější dominantě města. Bohužel kvůli mlze nebyl vidět. Nejmenovat se tak autobusová zastávka, člověk by ani nevěděl, že tam je :) Tak jsme se otočily a vyrazily k nejklikatější ulici Lombard Street. Během toho se mlha rozpustila a my se vrátily k mostu. Tentokrát už tam byl a byl úžasný. Mlha kolem něho sice byla pořád, ale to vůbec nevadilo. Naopak, dodávala tomu atmosféru. Neustálé jsme se zastavovaly a fotily, takže přejití tam a zpátky nám zabralo pomalu celé odpoledne :) Před setměním jsme se ubytovaly v hotelu a šly se ještě podívat na noční město, konkrétně přístaviště Fishermans Wharf. 
No, není krásný :)
 Druhý den nás čekala plavba na Alcatraz, bývalé nejstřeženější vězení (kde si pobyl přes čtyři roky i známý Al Capone), dnes historická památka a turistická atrakce. Prohlédly jsme si např. cely, jídelnu, maják, vězeňskou zahradu, hřiště a administrativní budovu. Zpět ve městě jsme zamířily k viktoriánským domkům. Popovezly jsme se historickou tramvají Cable Car, která je tažená lanem a projíždí strmými ulicemi San Franciska, tzn. nahoru a dolů, nahoru a dolů :) Domky jsme nemohly najít a jak jsme se tak rozhlížely oslovil nás kolemdoucí občan venčící psa, že musíme být jistě turisti, když se tak rozhlížíme :) Ptal se odkud jsme, a když se dozvěděl, že z ČR, tak se začal rozplývat nad krásou Prahy. To potěší :) Pak jsme se vrátily zpět do centra na náměstí Union Square, kde jsme viděly ještě vánoční výzdobu. Rozsvícené palmy, pod nimi rozkvetlé bramboříky (protože přes den mají tak cca šestnáct stupňů) a uprostřed náměstí kluziště. Zajímavá kombinace:)
Na zpátečním letu to s námi trochu házelo, ale jinak ok. V Seattlu jsme zase musely čekat  na autobus. Po předchozích zkušenostech s hraniční kontrolou jsme všechny zásoby snědly ještě před hranicemi. A oni nám tentokrát zavazadla vůbec nekontrolovali. Kanaďani tak drsní zřejmě nejsou :)
Na druhý den našeho výletu připadly i moje narozeniny. Bezesporu to byl nejhezčí dárek, který jsem si kdy dala za celých svých třicet let :))

pátek 6. ledna 2012

Nový rok

Letošní konec roku jsem prožila jinak než ty předchozí hned ve dvou věcech. Za prvé, že jsem ho prožila poprvé v zahraničí a za druhé, že jsem ho prožila poprvé pracovně. Byla jsem pracovně vytížená od pátku do pondělí. Jednak v hotelu, kde se uklízelo po mladých hokejistech, kteří tady měli asi nějaký turnaj, a jednak v restauraci, kde jsem si našla druhý poloviční úvazek. Takže to vypadalo asi následovně – v pátek přes den do hotelu, večer do restaurace, v sobotu do hotelu, v neděli do restaurace a v pondělí zase do restaurace a večer na autobus směr slunná Kalifornie. Jak na Nový rok tak po celý rok, takže příští rok se asi upracuju :)
Poslední den v roce se jezdilo zdarma
Ale i přes to jsme vyrazily na Silvestra do centra města, podívat se jak se slaví ve Vancouveru. Na zastávce SkyTrain – což je místní obdoba metra, vlak který jezdí venku, několik metrů nad úrovní silnice – nás čekalo překvapení - na všech automatech byla cedulka "mimo provoz". Pro tento den se jezdilo zadarmo :) To by se u nás stát nemohlo. Všude bylo vidět lidi s kloboučkama a čelenkama s nápisem Happy New Year, fronty před klubama, ze kterých duněla hudba a mistní polocii, která hleděla na pořádek. O půlnoci jsme si zajásaly s ostatními a čekaly, že uvidíme nějaký ohňostroj, ale nic. Možná nebyl kvůli mrakodrapům vidět, nebo žádný nebyl, nebo jsme byly na špatném místě. Každopádně to byl netradiční konec roku, takový kanadský :)