Tento rok jsem musela být opravdu hodná. Samozřejmě jsem hodná každý rok :), ale tento asi víc, protože mi Ježíšek naděloval v Kanadě, naděloval mi doma (takže mě čekají na jaře další Vánoce :) ) a dokonce mi naděloval i mezi kontinenty - z Prahy mi poslal dáreček do Vancouveru :) Včera, když jsme přišly z venku jsme našly na schodišti položený balíček. Samozřejmě zvědavost nám nedala abychom se nepodívaly cože nám to přišlo. A vono to bylo pro mě - od mé kamarádky a "bývalé" kolegyně z práce. Marti, děkuji!
čtvrtek 29. prosince 2011
pondělí 26. prosince 2011
Ježíšek v Kanadě
Chlapec malý, kudrnatý, si nás našel i tady :)
Přesto, že mi přátelé a kamarádi přáli ať si užiju kanadské Vánoce, zůstaly jsme věrné našim tradicím. Žádný Kanaďan nás ke stolu bohužel nepozval :), tak byla rybička a bramborový salát. Vše dle místních možností. To znamená, že místo kapra byl losos a v bramborovém salátu byla, kromě brambor, pouze mrkev, cibule a okurky (víc jsme v obchodě nenašly – hlavně, že tam mají ředkvičky (v zimě) a asijský výpěstky, ale celer nebo petržel, to ne) Na nálev jsme použily lák z těch okurek :) A připily jsme si mexickým pivem Corona (Romča dostala jako dárek od kolegy z práce balení šesti skleniček). I když to nebylo jako doma, tak nám to musím opět pochválit. Salátu bylo sice jak pro pětičlennou rodinu, jedla jsem ho ještě v pondělí k obědu, ale byl dobrý. Zaležený ještě lepší.
No, a ten chlapec kudrnatý, který měl na dáreček limit pět dolarů, mi přinesl časopis o kanadském bydlení. Pro inspiraci do domečku :)
Naše sváteční tabule (pod tou čepicí byl schovaný můj dárek) |
K mému překvapení jsme dostávali i dárečky v práci. Byly tam zabalené pod stromečkem a každý si mohl jeden vybrat, ale rozbalit až doma. Nevím proč, ale mě možnost vybrat si nedali a před odchodem z kanceláře mi zástupkyně šéfové prostě jeden balíček předala. Vím, že se darovanému koni na zuby hledět nemá, ale asijské prostírání a drbátko si domů asi fakt nepovezu :))
pondělí 19. prosince 2011
Vánoční veselení pokračuje
Po vánočním večírku našeho oddělení přišel na řadu celohotelový, pro všechny zaměstnance, včetně jednoho hosta. Takže jsme se zůčastnily obě dvě :)
Začátek byl v šest, dorazily jsme kolem sedmé a bylo to tak akorát, protože zanedlouho po našem druhém kole kolem bufetu (čili nášupu) začali celou parádu uklízet. Stihly jsme to za pět minut dvanáct :)
Sedly jsme si k evropskému stolu – polsko-rumunsko-ukrajinskému. Kolega Sergej mi říkal už před tím v práci, že nám budou držet dvě místa. Od něj sem se také dozvěděla, že jsme měly při vstupu dostat lístek na alkoholický nápoj a slosovatelný do tomboly. Ani o jedno ani o druhé jsme nechtěly přijít, tak jsem vyhledala zodpovědnou osobu. A ještě, že jsem to udělala. Protože, když přišla na řadu tombola, při losování dárkového certifikátu na výlet do Whistleru vyhlásili moje číslo :) No, věřili byste tomu? Mě se ani nechtělo. Ale je to doma :) Teď už jen naplánovat termín.
A pojede se na výlet |
Po uklizení bufetu a skončení losování celý sál pěkně prořídnul. Myslím, že je jasné, kvůli čemu hlavně všichni přišli :) Taneční parket byl taky víc prázdný než plný (no není ani divu, tento výběr hudby zdál se mi poněkud nešťastný), tak jsme to někdy kolem desáte zabalily. Domů jsme šly pěšky doufajíc, že nášup slehne :)
Aby atmosféra byla dokonalá, pustily jsme se ještě do pečení vanilkových rohlíčků. Žádný zdejší produkt totiž naše cukroví nenahradí. Vzhledem k tomu, že jsme musely využít místní ingredience a nemohly využít váhu, protože domácí žádnou nemají, a i přes to, že se v průměru každý třetí rohlíček rozpadl vejpůl, musíme si celé dílo pochválit. První úplně samostatné rohlíčky (tím myslím bez asistence zasloužilých matek pekařek) jsou výborné - vypadají jako rohlíčky, voní jako rohlíčky a co hlavně, chutnají jako rohlíčky. Další zkouška zručnosti bude bramborový salát :) Ale ani tady o našem umu nepochybuji.
No, nejsou k nakousnutí? :) |
Přeji všem mým pravidelným čtenářům krásné Vánoce a Zachraňte Ježíška!
(to je název petice za záchranu českých Vánoc – zapomeňte na Santu Clause!)
pátek 2. prosince 2011
Vánoce, Vánoce přicházejí
Čas běží a první adventní neděle přišla i do Kanady. Ne že bych z toho neměla radost, ale taky to znamená, že naše dny tady se krátí :(
K předvánoční výzdobě nepochybně patří smrkové větvičky. Ale kde je vzít? To bychom nesměly být ženy činu, abychom si neporadily. Ve stínu noci jsme vyrazily k silnici a pár chvojek ukořistily. K tomu malé baňky za dva dolary, třásně a jablíčko s voňavým hřebíčkem, z Jednoty Černovice :), a výzdoba je na světě.
Moje výzdobka |
No, a dále samozřejmě nesmí chybět pohádky. Na každou adventní neděli jedna. Takže sezonu jsme zahájily S čerty nejsou žerty a svařáčkem na zahřátí:)
V práci je to klidné, až moc. Hosté asi nějak nejezdí, tak jsem už přes týden nebyla potřeba :( Prý mám být na telefonu a být připravena na „hašení požáru“. Nejsem z toho zrovna nadšená, jednak nevím, kdy mi zavolají (s takovým rozvrhem služeb se těžko něco plánuje) a jednak není nad stálý pravidelný příjem. Takže se rozhlížím ještě po něčem dalším k tomu. Snad budu mít štěstí. Ale Vánoční večírky si rozhodně nenechám ujít, ať už jsem pracovně vytížená nebo ne :) Jeden za naše oddělení a druhý za celý hotel.
Večírek našeho oddělení už byl. Teda spíš „školní besídka“ :) Začal totiž v šest hodin, skončil v děvět a k pití nealko míchaný nápoj :) Ale jinak super, nacpala jsem si pupek a po dlouhé době si zatancovala. Nejprve hrála hudba od kolegyň z Indie (v oddělení jich je převaha), ale pak došlo k převratu a začala hrát hudba „normální“ :) Jsem zvědavá jak bude probíhat ten velký hotelový večírek, tam si snad cucnu i něčeho vostřejšího :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)