úterý 20. března 2012

Nezapomenutelné Las Vegas


Na výlet do Las Vegas, města uprostřed ničeho, teda vlastně pustiny :) budeme vzpomínat asi ze všech nejvíc. Ne ani tak kvůli městu samotnému, ale spíš kvůli tomu co všechno se nám přihodilo.
Letěly jsme opět  ze Seattlu, jak jinak (z Kanady je to o dost dražší). Už ze zkušenosti jsme věděly, že musíme zamaskovat jídlo na cestu na letiště tak, aby bylo co nejvíce nápadné na skeneru na hranicích z USA. Takže jablka jsme zbavily jadérek a rozčtvrtily, bagety jsme namazaly a rozčtvrtily, pamlsky jsme si nacpaly do kapes (bundy totiž nekontrolovali). A na hranicích jsme prošly bez probému. Romča dokonce nechala část jídla v autobuse pod sedadlem, taky na to nikdo nepřišel. Prostě Čecha ani Amíci nedostanou :) Jízdenky jsme měly koupené v akci přes Groupon (náš Slevomat) jenom do centra Seattlu, ne až na letiště. Zůstaly jsme však sedět, k ničemu jsme se nehlásily a prošlo to taky, řidič nás dovezl až tam :) Tentokrát jsme na letadlo čekaly kratší dobu a před půlnocí jsme byly v Las Vegas.
Noc jsme strávily na ulici :) Na hlavní tříde s názvem Strip, kde se nachází všechny hlavní hotely, všechna kasína a bary. Prostě to nejdůležitější (v podstatě to jediné) z Las Vegas. Prošly jsme tam a zpátky a celkem nás překvapilo, že tam nebylo zas až tak rušno, jak jsme čekaly. Je sice pravda, že už bylo hodně po půlnoci, respektive nad ránem, ale v takovém městě hříchů by se dalo čekat, že se nechodí spát nikdy. Asi byli všichni v kasínech. Procházka tam a zpátky nám nakonec zabrala v podstatě zbytek noci a ráno v šest jsme byly nachystané na výlet do Grand Canyonu. Po probdělé noci dalo ze začátku docela zabrat zůstat alespoň občas vzhůru abych mohla sledovat krajinu. Ale pak to přešlo a už se mi ani spát nechtělo.
Grand Canyon, několikakilometrová díra vytvořená řekou Colorado, leží ve státě Arizona. Když slyším jméno tohoto státu, představím si prérie, teplo, všudypřítomný prach. A ne sníh! Podle předpovědi bylo krásně teplo, slunečno a bezmračno před a po našem výletě. Co čert nechtěl, v den naší návštěvy byla zrovna zima jak v ruském filmu a sněžilo jak o život. No co se dá dělat, počasí člověk neovlivní. Na druhou stranu, ne každému se poštěstí vidět Grand Canyon zasněžený :) A to jsme to ještě docela vychytaly s oblečením. Byli tam tací, kteří byli úplně mimo – v kraťasech a žabkách :) V každém případě je to nádherný přírodní útvar, ta hloubka a ta rozloha. No, prostě jedním slovem – úžasný! V obchodě se suvenýry jsem si koupila do sbírky další semínka. Tentokrát rostliny nazývané Joshua Tree. Jsem zvědavá, jak mi to doma poroste. Ze San Franciska jsem si dovezla semínka Sekvoje a z Kanady si povezu semínka Javoru,  a nesmím zapomenout na nelegálně převezená semínka palem, která jsem posbírala na zemi v obou městech a Ginkgo-biloby utržená v Torontu :)
Po návratu zpět jsme se ubytovaly a protože v ceně byl i neomezený vstup na vyhlídkovou věž, která je součástí hotelu, vyrazily jsme tam. I když jsme byly zralé do postele, nechtěly jsme si noční pohled na město z výšky nechat ujít.
Druhý den ráno jsme se na věž vypravily znovu. Bohužel jsme přišly asi o hodinu dřív než otvírali, tak jsme ten čas šly strávit do kasína. To jsme si nemohly nechat ujít, aspoň jednu hru, vyzkoušet jaké to je – prohrát či vyhrát? Zasedla jsem k ruletě, koupila si žetony za dvacet dolarů a hrála. Několikrát to šlo dolů, několikrát nahoru. Jakmile jsem měla dvacetosm dolarů, skončila jsem. V nejlepším přestat. Z Vegas jsem si tedy odvezla výhru osm dolarů :)
Vrátily jsme se zpět na věž. Z výšky je pěkně vidět na město, jak je celkem rozlehlé, ale to je tak vše. Okolo v podstatě nic není, pustina. Zvláštní pohled. Na věži jsou dvě atrakce, které se s vámi točí v prostoru a pak bungee-jumping. Obdivuju lidi, co do toho jdou, se mi dělalo špatně za ně. A to jsem se jenom koukala :)
Poté, co jsme se z věžě vrátily zpět a odhlásily se v hotelu, vydaly jsme se hledat tu známou ceduli, kterou město vítá své návštěvníky. Opět jsme jely po hlavní ulici Strip a pak ještě kousek pěšky. Už z dálky jsme viděly obrys cedule a následně i fotící se turisty, takže jsme to našly :) 
 Vystály jsme si frontu, zapózovaly si a šťastné, že máme ty nejdůležitější fotky, jsme se vydaly zpět, hledat autobus na letiště. Podle výpočtů jsme měly čas, vzhledem k tomu, že letiště je skoro ve městě a v podstatě jsme šly kolem něho. Bohužel autobus jsme hledaly déle než jsme plánovaly a když už jsme ho našly, tak jsme zjistily, že jezdí jenom jednou za hodinu a ten poslední nám ujel asi o pět minut. Zjistily jsme teda jiné spojení, ale kdo by čekal, že ve Vegas jezdí autobusy každých dvacet, třicet a více minut. No abych to zkrátila, navzdory tomu, že letiště jsme měly v podstatě za prdelou, trvalo nám celé věky se tam dostat. A když už jsme tam slavnostně dorazily a chtěly se on-line odbavit, chlásilo nám to chybu a že máme jít na přepážku. Tak jsme začaly hledat přepážku. Doběhly jsme (ano už jsme běžěly, protože čas se nachýlil do kritického stavu) na jednu stranu haly, tam jsme ale zjistily, že hledaná přepážka je přesně na opačné straně. Tak jsme běžely tam. Když jsme k ní konečně s vyplazeným jazykem doběhly, paní nám řekla, že už je bohužel pozdě, že to nemůžeme stihnout. No, podle nás bychom to asi stihly, kdyby se odlétalo z terminálu, u kterého jsme byly. Bohužel, opět k naší smůle, k našemu terminálu se muselo vláčkem, a to už by se fakt nedalo. Takže náš výlet do Las Vegas skončil tím, že nám uletělo letadlo :))
Následovalo to, že nám paní přerezervovala letenku na pozdější let a my jsme si musely přerezervovat na následující den autobus ze Seattlu. To znamenalo, že jsme zase musely přenocovat na letišti, což teda není žádná výhra. Sice jsme našly sedačky bez opěradel, na které jsme se mohly natáhnout, ale byla tam taková zima, že jsme stejně skoro nespaly. Takže po návratu  jsem večer vytuhla a spala jak miminko až do rána :)
Jak jsem zmiňovala v úvodu - nezapomenutelný výlet :)