pondělí 30. května 2011

Nejen prací je člověk živ


Tak to vypadá, že se konečně štěstí unavilo a sedlo i na moji maličkost :) V pátek jsem ještě jednou obešla podniky v okolí našeho bydliště, do centra se mi už nechtělo. Z toho věčnýho chození jsem měla už odřenou patu. Došla jsem až na druhou zastávku metra a tam, v obchodním a zábavním centru, jsem se zastavila v jednom podniku, kde mi řekli, že někoho hledají do kuchyně, a že mi kdyžtak zavolají .... a ZAVOLALI :) V sobotu v šest odpoledne jsem už stála v pozoru na svou první šichtu a v neděli v poledne na druhou. Vypadá to, že si mě tam nechají, už jsem napsaná v rozpise na celý týden :) Tady  www.cafe-mirage.com budu připravovat saláty, umývat nádobí a dělat co bude potřeba.
No, a abych nezapomněla na tu zábavu, tak jsme si s Romčou v sobotu koupily lístky na U2.  Nemohly jsme déle čekat, co kdyby pak už nebyly :) Takhle máme jistotu a teď už se budeme jenom těšíííít. Splní se mi sen. Ti jediní mi chyběli k tomu, abych viděla všechny oblíbené skupiny naživo. Začalo to Deff Leppard (dokonce dvakrát), pokračovalo Lord of the Dance, Leonardem Cohenem, STOMP, R.E.M a U2 to skončí :)
Už mi neutečou :)

A další malý postřeh na závěr. Toho jsem si všimla dneska dopoledne, když jsem šla do práce. V několika ulicích okolo nás něco už delší dobu kopou. Možná opravují kanalizaci, vodu, nevím, ale u každého před barákem dělají díru, většinou v trávníku. V úhledném geometrickém tvaru odříznou trávník, vykopou díru, hlínu odkloží na předem připravenou fólii vedle výkopu a pak opět úhledně zahrnou, že není skoro nic poznat. No a vrcholem toho je, což jsem si všimla právě dneska, když jsem šla kolem hromádky srolovaných pásů trávníku, že oni všem na ty výkopy pokládají vzrostlý trávník :) No, mě to teda příjde úžasný.

čtvrtek 26. května 2011

A dny plynou


Tak nám ty dny tady pěkně utíkají. Druhý týden máme za sebou a spoustu jich ještě před sebou. V hledání práce jsou malé pokroky, ale nic zásadního. V úterý jsem se byla ptát v jednom steak grillu. Vypadalo to celkem nadějně. Provozní, sympaťák, se mě zeptal jestli umím s nožem, tak samozřejmě ... s nožem umím, s nožem v rukách jsem se narodila :) a pak se mě zeptal, jestli můžu hned, tak samozřejmě ... můžu hned a tady (to je z reklamy, kdyby někdo nevěděl :) ) No tak mě zavedl do kuchyně a ukázal objednávku na salát, a jestli to dovedu přečíst, tak samozřejmě ... číst umím. A po tom všem mi řekl, že tam má nějaké dvě uchazečky v zaškolovacím procesu, a když z nich nic nebude, tak že mi zavolá. .... nezavolal :( Ale pěl chválu na český hokej a hlavně Dominika Haška. Tak aspoň něco :)
Dneska se mi naskytla jednorázová uklízecí akce, v bytě jedné postarší paní. Jestli z toho kápne kačka, s čímž samozřejmě počítám, tak to bude mých prvně vydělaných 36 dolarů :) První dolar si schovám, druhý propiju :)
Zatím jsem nic nevydělala (dokud těch 36 dolarů nebudu mít v ruce, tak jako by nebyly), ale už vím za co utratím. Objevily jsme, že budou mít v červenci v Torontu koncert U2. Tak to si nemůžeme nechat ujít, to příznivci jistě uznají :)
A jeden další postřeh nakonec. Místní metro. Řidiči nesedí v přední části vagonu jako u nás, ale na boku, a to ještě ne v prvním vagonu, ale až klidně ve třetím. První vagon je úplně stejný jako ty ostatní, má průchozí dveře. To znamená, že je přes ně vidět ven, do tunelu. Vždycky mě zajímalo, jak to vypadá z pohledu řidiče. Tak už to vím :)

pondělí 23. května 2011

První svátek Torontský


Tak máme za sebou druhý víkend v Torontu, a hned prodloužený :) V pondělí domorodci slavili Victoria`s day – svátek královny Viktorie. Kdybychom pracovaly, tak by to bylo super, byl by den volna. Ale protože jsme stále ve fázi hledání, trochu nás to zdrželo. Všude bylo zavřeno, i některé supermarkety a různé občerstvovny. Volno tady teda dodržují fest, to se musí nechat. Tak jsme ho dodržely i my a využily k poznávání města.
V sobotu jsme vyrazily občíhnout panské sídlo Casa Loma, připomínající středověký hrad. V celku honosná stavba :) Ta druhá, ke které jsme ještě dojely, byla úplným protikladem – malá, chudá, ale taky pěkná. Byl to The Little House – nejmenší dům na světě, z roku 1912. Stal se velmi oblíbeným, má své fanoušky i webové stránky. Domeček má rozlohu 29 m2, je pouhých 210 cm široký a 14 m dlouhý. Je plně obyvatelný, s koupelnou, ložnicí a dokonce i sklepem.
The Little House
V neděli jsme dojely do centra, tzv. Downtown. Nedalo nám to a rozdávaly jsme ještě pár životopisů. Poté, co nám jedna provozní v restauraci řekla, že neděle není nejlepší den na hledání, jsme to zabalily a vrhly se užívat města. Ráno jsme si koupily lítačku na celý den a abychom ji plně využily, sedly jsme do tramvaje a jely na západ, až skoro na konečnou. Původně jsme měly v plánu dojet na pobřeží jezera Ontario. Když ale ani po skoro půl hodině jízdy nikde žádná voda nebyla, znejistěly jsme, zda jedeme vůbec dobře. Tak jsme to obrátily a jely na druhou konečnou, západní :) A tentokrát jsme měly úspěch. Voda tam byla. Dokonce i pláž, jen to počasí jaksi koupání nepřálo. Nedá se nic dělat. Ladné naše nožky smočíme až v létě. Doma, s pomocí mistra Googla, jsme zjistily, že jsme jely dobře.
V pondělí jsme tedy vyrazily do centra znovu, odhodlané najít vodu i na straně západní. V  Humber Bay Parku jsme ji našly, a taky kačenky, labutě a racky. Pak jsme se cestou zpět zastavily ještě v High Parku a tam zase měli takovou mini exotickou zoo. Byl tam bizon, yak, lama nebo emu. Když jsme vylezly z metra už skoro doma, tak jsme na vodu narazily ještě jednou, zastihla nás pěkná bouřka. Tak ještě sníh a už to máme asi všechno :)

pátek 20. května 2011

Jaro v Torontu a další dny za námi


Včera konečně přestalo, asi po pěti dnech, pršet. Začalo svítit sluníčko a my můžeme plně vychutnávat místní jaro. Je tu asi později, protože teprve kvetou tulipány, pampelišky a šeříky. Po dešti je všechno čisté, svěží, obloha modrá, zelená je ještě víc zelená, v kapkách se odráží sluneční svit a ptáčci štěbetají. Je to paráda, samozřejmě jako každé jaro, i u nás, nejlépe ve Svitávce :)
 
Včera jsme vyrazily do centra a zase roznesly pár životopisů. Kolem poledne nám došly, ale nenašly jsme, kde je okopírovat, tak jsme si udělaly odpočinkové odpoledne. Poobědvaly jsme v parku z našich krabiček a zase si trochu prošly město. Večer jsme si pustily film Králova řeč v originále, pro zdokonalování. Bohužel to mělo úplně jiný účinek, za chvilku jsem vytuhla :) Tak snad příště.
Dnes jsme opět vyrazily do centra. Tentokrát jsme si vzaly na mušku hotely. Po dlouhém dni, to chození je fakt dřina :), jsme si ohřály večeři, kterou jsme sebou tahaly celý den, protože ji ráno rozdávaly u metra – rýže s omáčkou Uncle Ben`s :) A teď sedíme venku, grilující sousedi nám voní pod nos, a sepisujeme blogy.
Musím říct, že zde nemají velké jenom ovoce a zeleninu, s heslem eat big – save more, nebo balení všeho možného, ale narazily jsme i na velké zvířectvo. Dnes to byly veverky. Běhají si tady po parcích jako by se nemetlo. Napřed nám to přišlo roztomilé, úplně jsme se rozplývaly, když jsme viděly první veverku, ale dneska, když jsme jich v jednom parku viděly aspoň deset, ne-li víc, tak už nám to tak roztomilé nepřišlo. Myslím, že po pár dnech, navíc, pokud začnou být dotěrné, na ně budeme možná nadávat :)
Další postřeh je toaleta :) Mají tu jiný systém splachování. O tom mi už říkal strejda, který byl v USA, ale neuměla jsem si to úplně představit. Teď to můžu denodenně zkoušet na vlastní kůži, nebo spíš pr... :) Funguje to tak, že mísa je napuštěná vodou a místo spláchnutí další vodou, dojde k vcucnutí té původní. Zajímavé. Řekla bych, že třeba v případě řídkého případu s hustým běháním nemusí ani používat bidet :)
Tak to byl jeden takový postřeh pro pobavení :) Až narazím na nějaký další, tak ho sem určitě dám.

středa 18. května 2011

A máme tu týdenní výročí :)

Tak jsme tu už týden. Nechce se tomu ani věřit  :) Minulé úterý jsme napnuté a nervózní brázdily letiště v Praze či v Amstru. A teď, přes sedm tisíc kilometrů od domoviny, suverénně brázdíme Toronto a místní metro.
V kariérním růstu se bohužel zatím stále nic neudálo. Stále hledáme. Ale neklesáme na mysli, šak je ještě brzo :) Jedna malá jiskřička nám zasvitla v místním bistru, v neděli se tam máme přijít ukázat a domluvit. Tak třeba z toho nakonec něco kápne :)
Jinak nám stále střídavě prší a fouká.
Prozatím nemám inspiraci, tak pokračování příště :)

Tak přece ještě pár informací z dnešního dne. Momentálně je 22:10 místního času a pokouším se rozjet pondělní díl Farmář hledá ženu, ale bohužel signál stojí za prd, takže se to pořád kouše. Nevím, jestli se to dá nějak obejít, třeba uložit na pc. O něco jsem se pokoušela, ale neúspěšně. No neva, nějak to překousnu, snad se dokoušu k části, zda Adriana čeká kluka nebo holku :))))
Takže dneska odpoledne konečně přestalo pršet a malinko se oteplilo, dokonce chvilkama vykoukl i Oskar. Pevně věříme, že mu to nějaký ten den vydrží. Vyrazily jsme o pár stanic metra níž k centru, šly jsme pěšky zpátky a rozdaly zase nějaké životopisy. Musím říct, že už jsme tady za celou dobu nachodily pěkných pár kilometrů :)
Večer jsme podruhé použily pračku, nevíme jestli ji používáme dobře, ale točí se, tak snad jo. A potom jsme použily poprvé sušičku. Byl to můj první zážitek s tímto přístrojem a byla jsem mile překvapená. Ono to fakt nebylo vůbec pomačkaný! :) Není mi ale vůbec jasný, jak to ta krabice dělá :)
Dokud nám to čas dovoluje, snažíme se uvařit si nějaká klasická česká rychlá jídla. Koupily jsme si dokonce dvě krabičky, abychom si v nich mohly nosit oběd, když vyrazíme někam dál na celodenní tůru. Ty jejich fastfoody na každým rohu nám totiž dvakrát nelezou. Což mi připomíná moje krabičkaření v Praze (modří vědí :) ), kde mi zase nechutnalo v místní jídelně, přezdívané "chemička" :)

pondělí 16. května 2011

A další hon začíná, tentokrát na zaměstnání

V sobotu jsme začaly s intenzivnějším hledáním práce. Vzaly jsme si vytisknuté životopisy do tašky a vyrazily po okolí. Na to, že byla sobota, tak jsme jich rozdaly asi sedm, např. v supermarketu, hotelu nebo kinokomplexu. Byli k nám všichni vstřícní, dali nám vyplnit dotazník nebo si zrovna vzali životopis, a že ho předají nadřízenému. Tak uvidíme, jestli z toho něco bude. V pondělí začneme nanovo.
K naší smůle celý víkend pršelo a ještě foukalo, takže při tom obcházení jsme pěkně promokly, deštník ve větru je na nic :) Zase bylo jasné kdo je domorodec a kdo návštěvník. Počet jiných deštníků, než těch našich, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A navíc zase trička a holý hohy, při deseti stupních! Prostě nechápačka :)
V neděli se nic nedělá, tak jsme si ji i my nechali na odpočinek. No, jak se to vlastně vezme. Rozhodly jsme se vyrazit za kulturou a navštívily Baťovo muzeum bot. A ono to chození v deštivém počasí, cestování metrem, kde měli ještě navíc jednu stanici uzavřenou, takže jsme to musely trochu objíždět a nakonec pomalé procházení po muzeu nás stejně unavilo :)
Baťovo muzeum

K té kolizi v metru musím teda říct, že to mají hoši kanadský zmáknutý dobře, rozhodně líp než ti naši. Všude zřízenci s cedulema, kam daný vlak jede. Mají totiž trasy asi navzájem propojený, protože na jedné koleji jely vlaky asi třemi směry. Ve vlaku neustále opakovali co se děje a co mají lidi dělat. Tak pěkně to říkali, že jsem jim rozuměla i já :), takže jsme nikde nazabloudily. Za těch pár dnů se už v metru docela obstojně orientujeme.
Na cestě zpátky jsme nakoupily, teda snažily se nakoupit. Není to úplně jednoduchý, jednak se zorientovat v obchodě, pak v sortimentu a nakonec ve velikostech. Například sehnat nějakou menší sůl než dvoukilovou byl fakt mazec :)  Ale nakonec i to se podařilo a večer nám tu voněla bramboračka :)

sobota 14. května 2011

A je to tu! Dáša a Romča bydlí :)

Světe div se, ale je to tak :) Maminko, tatínku, neskončíme pod mostem :)
Včra jsme začali s obcházením. První návštěva byla dopoledne u nějaké Lucy. Adresu jsme měly, představu, kde to je taky, tak jsme vyrazily. Koupily jsme si celodenní jízdenku, nasedly do metra, dojely na stanovenou zastávku, tam dále nasedly do autobusu a jely a jely a jely. Už jsme ani nedoufaly, že dojedem. Přes jakousi průmyslovou zónu jsme dorazily k místní univerzitě. Prostředí nic moc, typická studentská vesnice. Ještě jsme neviděly ubytování a už jsme věděly, že tohle brát nebudeme. Nakonec ani ten pokoj za nic nestál. Takže žádná škoda. A aspoň jsme si udělaly představu jaká je skutečnost vůči mapě :)
Vyrazily jsme tedy směr druhý inzerát, tentokrát nějaká Whitney. Z metra jsme vylezly na hlavní ulici Toronta Yonge Street - hluk, auta, lidi. Popošly jsme o jednu ulici vedle a úplný opak - ticho, prázdno, zeleň a krásný uličky. Tady by se nám líbilo. Problém u tohoto inzerátu byl, že pokoj by byl volný až od června. Paní domácí nám ale nabídla, že má ve vedlejší ulici další pokoj, sice v suterénu, ale volný hned a sem, že bychom se mohly přestěhovat potom, až se uvolní. No, nebudu to prodlužovat, prostě jsme si nakonec plácly :)
Tak v tomhle momentálně bydlíme, 130 Parkview Avenue, Toronto :)
Myslím, že to je docela dobrá lokalita, klidná čtvrť, hned vedle hlavní rušné ulice, je tu obchodní i zábavní centrum, tam by se mohla možná najít  i nějaká ta práce :) a do centra je to zhruba dvacet minut metrem. Hlavní je, že tady s námi není dalších deset lidí :)

Jinak teda jeden malý postřeh, obě paní domácí, soudě podle vzhledu, pochází z Asie. Vedou si tady dobře, jak se zdá. Snad k tomuto nedojde i u nás :)
Jo, vlastně postřehy dva. Ten druhý je ze supermarketu, nevycházím z údivu nad velikostí potravin, hlavně ovoce a zeleniny (otázka je, jestli je to ještě stále ovoce a zelenina), ale i jiného sortimentu. Tak velká balení se u nás prostě nevidí :))

Zažily jsme první déšť v Kandě, a hned na vlastní kůži :) No jo no, bez deštníku do deště nelez :)

Tak hezký víkend všem doma.

Hon na ubytování začíná

Ve čtvrtek jsme si stanovily za cíl dne vyřídit telefonní číslo. Měly jsme zájem o předplacenou kartu, protože přístroj jsem vezla z domu. Bohužel u prvního operátora nám sdělili, že moje Nokia 6300 s jejich kartou nebude fungovat. Doporučili nám další dva operátory, kde by to už fungovat mělo. Zašly jsme tedy vedle a tam už jsme byly úspěšné. Máme číslo a hon na ubytování začíná.
Vrátily jsme se na hostel, na posilněnou jsme si uvařily náš první teplý oběd v Kanadě, těstoviny s kečupem :)) a vrhly se na pročítání inzerátů na společné ubytování. Dalo to docela zabrat, inzerátů bylo hodně a u každého, který by byl ucházející, jsme musely hledat, kdeže to vlastně v tom Torontu je. Nakonec jsme odpověděly asi na šest inzerátů. Nekteří se nám ozvali ještě ten den, tak jsme se domluvili na prohlídky hned na pátek, žádné prodlužování.

čtvrtek 12. května 2011

První den v Torontu

Díky časovému posunu jsme ranní ptáčata. Mám pocit, že jedna spolubydlící to těžko nese, protože něco mrchtala, naštěstí anglicky, tak jsem jí nerozuměla :)) Jiné anglické nadávky než klasické fuck nemám ještě zažité :))
Pro první den jsme si daly za cíl vyřídit SIN (social insurance number) - číslo, pod kterým si nás tady povedou a bez něhož nemůžeme pracovat. Právě proto, že jsme brzo vstaly, byly jsme brzo i na úřadě, dřív než úředníci. Tak jsme chvilku počkaly a pak se šly zeptat na informace, kdeže nám to číslo vyřídí. Paní nás velice ochotně nasměrovala, my jsme jí velice slušně poděkovaly a vyrazily úplně někam jinam :) Prostě jsme šly do vedlejší chodby. Pořád jsme hledaly, ale nenacházely. Nakonec jsme zjistily, že jsme vešly do oddělení stavby a rekonstrukce. Což jsme uznaly, že není správně :) Vrátily jsme se tedy zpět k paní na informace a tentokrát jsme to už napodruhé daly. Úřednice za přepážkou byla také velmi ochotná, sdělila nám, že vyrobení SIN karty trvá až dvacet dnů, takže potřebuje adresu pro doručení. No, jak můžeme vědět, kde budeme za dvacet dnů. Tak jsme se vrátily na hostel a domluvily se, že můžeme použít jejich adresu. Úřednice s tím byla  ok a vyřízení už nestálo nic v cestě. SIN číslo máme, jsme tudíž způsobilé pracovat :)
Starosti se mají kompenzovat radostmi, tak jsme se odpoledne prošly po městě, kolem CN Tower až k pobřeží jezera. Tam jsme chvilku poseděly, nechaly se ošlehat sluncem i větrem (což projevilo to druhý den na našich obličejích :)) a vyrazily zpátky. Po cestě jsme konečně objevily větší obchod s potravinami. Do té doby to totiž vypadalo, že ti Kanaďani snad nic nenakupují a nejí. Ale není se úplně čemu divit, jsme v obchodní části města, je to tu samý mrakodrap s kancelářemi a bankami, takže i samý kravaťák a ti asi potraviny nevyhledávají :)
Počasí nám docela přálo, je tu sice chladněji než doma, ale bylo slunečno, žádný déšť. Jediným záporem byl docela silný vítr. Domorodci jsou na to samozřejmě zvyklý, je to tu samé krátké tričko a holé nohy. My s Romčou dvě trička a mikinu :)) Holt jiný kraj, jiný mrav :)


středa 11. května 2011

Vítejte v Kanadě

Tak nás přivítali imigrační úředníci na letišti v Torontu, kde jsme po šesti hodinách letu z Amsterdamu kolem sedmé místního času přistály (doma byla jedna hodina v noci). Po předchozích informacích o tom, jak to u imigrační přepážky chodí, jsem se obávala nějakých dotěrných otázek. Naštěstí vůbec nic, prošlo to jednoduššeji než jsem čekala, dokonce ani potvrzení, která jsem měla nachystaná, jako kolik mám na účtě nebo jestli jsem pojištěná na celou dobu pobytu, nikdo vidět nechtěl.  Další radostí bylo, že na letišti se mnou přistála i moje krosna, takže nic nebránilo vyrazit do víru města :)
Z letadla jsme vykročily pravou nohou

K cestě do hostelu jsme použily místní MHD. Samozřejmě jsme nevěděly, kde koupit lístek, tak jsme ptaly až řidiče, což už je asi ale pozdě, tak než aby nám vysvětloval, kde jsme si ten lístek vlastně měly koupit, nechal nás projet zdarma :) Druhá jízda na černo nás čekala v metru, kdy to probíhalo podobně, ptaly jsme se nějakého pracovníka a ten nám řekl ať jedeme a ještě nám přidal mapku :) No, nejsou ti Kanaďani hodní :)))
Hostel jsme našly v pohodě, ubytovaly se na palandách v desetilůžkovém pokoji a zalehly. Doma bylo nějakých pět hodin, takže sme byly vlastně skoro čtyřiadvacet hodin na nohách. Uf, byl to těžký den, ale zvládly jsme to a jsme tady :)