Do Whistleru, podle domorodců nejkrášnějšího lyžařského střediska a dějiště zimních Olympijských her 2010, se s námi vypravili i Jarda s Bárou, kteří se ve Vancouveru zastavili před svým návratem do „rodné hroudy“.
Lístky jsme si koupili na tzv. Snowbus – autobus vozící lyžaře tam a zpátky. Bohužel jsme si nevšimly, že odjíždí už v 5:45 ráno. Takže vstávání bylo kruté :)
Silnici, která vede z Vancouveru do Whistleru se říká Sea-to-Sky Highway – od moře k obloze – protože vyjedete od moře, cesta vede podél pobřeží, postupně stoupá, objevují se kopečky až přijedete do hor. Moc pěkná podívaná. Vzhledem k tomu, že ve Vancouveru díky klimatickým podmínkám v podstatě nesněží a zima je mírná, těšila jsem se na sníh. Avšak upřímně – nic moc. I v Jeseníkách je ho letos víc. Ale prý den před tím pršelo. Tak dejme tomu, že je to omluva :) Jinak se nedivím, že je to vyhlášené středisko. Tolik místa, sjezdovky kam se podíváš – všemožných délek, náročností, terénů. Ale pro chodce to tam v zimě moc není. Jo, být tam v létě, to by bylo jiný kafe. No, třeba někdy příště. Tak jsme si aspoň vyjeli lanovkou až nahoru, kde jsme si prohlédli „panoramata“ a hlavně Inukshuk, a pak jsme se povozili tzv. gondolou „Peak-to-Peak“ mezi dvěma kopci. Opět něco na moji „lásku“ k výškám. V jedné kabince byla dokonce prosklená podlaha. No ještě, že jsme si do ní nesedli :)
Jinak Whistler jako vesnice je pěkný. Pro změnu jiná architektura než ve městě. Ovšem drahý. Co mě zaráželo byly značkové obchody (na hlavní promenádě) jako např. Guess nebo klenotnictví s diamanty. Ale, že mě to vůbec zaráželo, že? Prostě na snahu vytřískat z turistů a návštěvníků co se dá narazíte všude.
 |
| Inukshuk |
Žádné komentáře:
Okomentovat