A je po dovolené

Týden utekl jak voda a my jsme zpět. Tento příspěvek je ve stručnosti o tom, jak to začalo, proběhlo a skončilo :)

Sobotu jsme strávily vařením, chystáním svačin a balením. Úplný školní výlet :) Taky jsme přemýšlely jak zabezpečit počítače před případným nevítaným hostem. Nenapadlo nás nic lepšího, než je zamknout do kufru a ten zamknout zámkem od počítače k něčemu pevnému. Když jsme ale začaly kufr zamykat, zjistily jsme, že ten konec zámku vlastně není k čemu připevnit (patří totiž zastrčit do počítače:) ) Sranda, že. Pak jsem ze svých zásob vytáhla řeťázek (vlastně ani nevím proč jsem ho sebou brala, ale hodil se) a kufr přikurtovala k polici. A mohlo se vyrazit.

Z Toronta jsme odjely třicet minut po půlnoci. Autobus luxusní, cesta ubíhala dobře. První přestup byl v Montrealu, druhý v Quebecu. Tam jsme měly asi pět hodin čas na další autobus, tak jsme se šly projít po městě. Už v autobuse bylo vidět, teda vlastně slyšet, že jsme ve francouzské části Kanady, všichni mluvili francouzsky. A ve městě se k tomu přidala ještě francouzská architektura, takže jsme měly pocit, jako bychom byly ve Francii a ne v Kanadě. Je to krásné město, plné malebných uliček, kavárniček a obchodů se suvenýry. Na jedné ulici mě zastavil pán, že prý si koupil nový foťák, a že neumí nastavit datum a čas. Neměla jsem o sobě takové vysoké mínění, ale zde se mi potvrdilo, že opravdu vypadám jako expert na foťáky, a že už od pohledu je vidět jak jim rozumím :) Když nastal čas, vrátily jsme se zpět na nádraží a pokračovaly dál v naší cestě. Do Tadoussacu jsme dorazily už za tmy. Autobus zastavil na parkovišti hned u hostelu, který, jak jsme později zjistily, zastává i funkci nádraží (mimochodem autobusové zastávky byly na neuvěřitelných místech, jako benzinka, obchod nebo prostě jenom parkoviště). Slečna na recepci nás ubytovala do pokoje, kde už měl být jeden spolubydlící. Nevím, jestli nám to neřekla, nebo řekla, ale my jsme to neslyšely nebo jsme jí nerozuměly, každopádně, když se otevřely dveře a do pokoje vešel chlapík, malinko nám spadly brady :)) Náším spolubydlícím byl Frantík z Paříže :)

Následující ráno jsme se vydaly obhlédnout terén. Na základě rad od paní z informačního centra jsme vybraly společnost, kde jsme koupily lístky na velryby a šly čekat do přístaviště. Cestou jsme se kochaly - konečně příroda. K velrybám jsme pluly na lodi, která měla sice kapacitu kolem dvěstě lidí, ale celkem nás tam mohlo být tak třicet. Což bylo super, protože jsme se aspoň nemačkali u výhledu :) U pozorování velryb musí být člověk trpělivý, neukazují se na povel. My jsme měli štěstí a ty velké potvůrky zahlédly. Sice jsme měly přehnané představy, že budou vyskakovat nad vodu a nevím co ještě, ale vidět i jenom jejich vlnící se hřbety a vyfukující obláčky byl úžasný zážitek. Plavba trvala celkem tři hodiny, na zpáteční cestě jsme ještě chvilku postáli u majáku, kde jsme kamerou koukali na podmořský svět. Zbývající část dne jsme se procházely po okolí.

V úterý dopoledne jsme udělaly dvě okružní cesty. Jedna k místnímu jezeru (taková menší Křetínka ) a druhá na kopec, ze kterého byl nádherný výhled na pláž a přístav. Po obědě jsme se s velrybami a Tadoussacem rozloučily a vydaly se na zpáteční cestu, zpět do Quebecu. Na přívozu, který jezdí do Tadoussacu nepřetřžitě, nás odchytla pracovnice z místního mořského centra na ochranu velryb z několika otázkami. Nakonec se zeptala odkud jsme a že prý ČR zná, že tam byla a že nám něco zazpívá a začala My jsme žáci 3.B ........ :) No, kdo by to čekal, v Kanadě :) Večer jsme se ubytovaly (zatím nejhezčí hostel a myslím, že už ho nic nepřekoná) a šly se projít po nočním městě. Bohužel ten večer zrovna děsně funělo, div nás to neodfouklo, takže jsme udělaly pouze pár nočních fotek a vrátily se.

Ve středu jsme v Quebecu prošly místa, která jsme v neděli nenavštívily. V umělecké uličce jsem si koupila obrázek hotelu Frontenac, což je dominanta tyčící se nad městem. Došly jsme přes historické uličky dolů k vodě, abychom si hotel vyfotily i zespodu a šly zpět na nádraží, abychom pokračovaly v cestě, tentokrát do Montrealu. Tam se opakoval podobný scénář. Nejprve  jsme se ubytovaly a pak se šly opět podívat na noční město. 

Ve čtvrtek jsme vyrazily do centra. Montreal je sice velké město, s mrakodrapy jako třeba Toronto, ale tím, že má historické centrum, působí trochu víc evropsky (opět s nádechem Francie). Ve stejný den byli ve městě naši staří známí Bára s Jardou, tak jsme si dali scuka :)  a naposledy pokecali před velkým stěhováním (my do Vancouveru, oni do Edmontonu).

V pátek jsme jely nejprve na ostrov, ze kterého je pěkný výhled na centrum města s mrakodrapy. Bohužel počasí nám zrovna moc nepřálo, tak výhled byl trochu šedivý. Dalším cílem naší okružní cesty byl olympijský stadion, kde se konaly v roce 1976 letní hry. Z cyklistického závodiště je dnes ekologické muzeum Biodome. Poslední zastávkou byl Mont-Royal Park nacházející se na kopci nad městem. Dále už nás čekala jenom cesta autobusem do poslední zastávky, kterou byla Ottawa. Tam jsme přijely večer, takže nás čekalo zase hledání hostelu. Čekaly jsme všechno, protože jsme si všimly, že postupně (čím víc jsme se blížily k Torontu) šlo ubytování i vzhled měst tak nějak z kopce :) Ale místní hostel předčil naše očekávání – bylo to totiž v minulosti vězení. Část měli nechanou jako ukázkovou, tak jak to tam bylo, včetně cel a mříží. Zvláštní pocit tam přespávat :)

Ráno jsme se opět vydaly poznávat město. Je to hlavní město Kanady, takže lze vidět hlavně samou vládní budovu. Čili taková trochu nuda :) No, ale přesto jsme navštívily parlamentní budovu, kde nás nejdříve prošacovali a pak nás pustili na vyhlídkovou věž. Jediná cesta nahoru byla pouze výtahem. Když jsme se ptaly, jestli pouští taky po schodech, tak nám slečna odpověděla, že tam vede moc schodů, opravdu moc. No tak to je logické, to nám vykládat nemusela :) Měla jsem pocit, že právě o tom to je, že člověk překoná schody aby měl krásný výhled. No a tady k tomu všemu byla vyhlídka zasklená. Ale jinak krásná budova, to zase jo. Zajímavá byla i fontána před budovou – tekla tam voda, ale uprostřed plál oheň. Neshledaly jsme ale, že by stálo za to zůstávat zde dva dny, jako v ostatním městech, tak jsme večer nastoupily do autobusu směr Toronto.

A tak končí naše komedie (zlo prohrává a dobro žije)  :)

Tady všude jsme byly