Po návratu z naší dovolené jsme si nechaly tři dny na zotavenou. Abychom si vybalily, vypraly a pak zase všechno zabalily a vyrazily napříč Kanadou do Vancouveru – našeho útočiště na dalšího půl roku. Během těch volných dnů jsem si ještě zašla na konzulát pro nový pas, biometrický, abych mohla do USA a do „bývalé“ práce pro poslední výplatní šek. A v úterý začalo velké balení. Přemýšlela jsem o něm už od neděle, jak to všechno zabalit, jestli se mi to tam všechno vleze a co případně vyhodit. V podstatě jsem nenakoupila nic moc navíc, ale pár suvenýrů už jo :) Takže jako první letělo díravé letní tričko a vzápětí letní kalhoty, ty už fakt potřebovat nebudu :) Bohužel místa se zas tak moc neuvolnilo, ale zbytku věcí mi bylo zatím líto. Ale až se budeme vracet domů, tak to poletí všechno :)
Autobus odjížděl ve středu o půl jedné, takže jsme měly ještě celé dopoledne na přípravu jídla. Opět :) Ale není nic horšího než hlad. A tak k našim zavazadlům přibyla další taška. Na nádraží jsme se doplazily s jazykem na vestě. Doufaly jsme, že budeme mít aspoň obě sedadla pro sebe, že se natáhneme, ale jak se ukázalo, moc často se nám to nepoštěstilo. Ke mě si například ještě v Torontu přisedla taková divná ušušněná holka. Po pravdě, ostatní osazenstvo v průběhu celé cesty nebylo o nic lepší. Ale aspoň jsme se setkaly s domorodci, těmi pravými, žádný Asiat, Ind nebo Filipínec. I když někteří byli spíš na zabití :) – hluční, sprostí a votravní.
Cesta to nebyla zrovna nejluxusnější, pravda, tři dny v autobuse člověka unaví a na kráse nepřidají :), navíc když autobus nebyl nijak zvlášť pohodlný, ani zásuvka tam nebyla (natož pak internet, to bychom chtěly po Greyhoundu už moc). Ale kupodivu to celkem uteklo a zase jsme viděly trochu z kanadské krajiny – od lesů a jezer na východě, přes planinu a trávu ve střední části, až po hory na západě. Do Vancouveru jsme dorazily v sobotu ráno.
 |
| Tudy vedla naše cesta - přes 4000 km po Trans Canada Highway - Toronto, Winnipeg, Regina, Calgary a Vancouver |
A tím jsme se rozloučily s Torontem. Bylo to pěkných pět měsíců. Léto krásný (na rozdíl od toho co bylo doma), poznaly jsme nové lidi, kulturu, architekturu :)) Shlédly jsme několik filmů v kině, viděly jsme Niagarské vodopády, koncert U2. Užily si radosti i strasti s naší domácí Whitney (což mi připomíná, že nám Whitney dovezla dárky ze skoro měsíční návštěvy její rodné hroudy, kdo by čekal třeba nějakou čokoládu nebo suvenýr, byl by zklamán, Whitney nám dovezla jednu kytičkovanou tašku (jak na králíky) a batoh, obojí vonící tak nějak po „made in china“, pěkně jsme jí poděkovaly (bylo hezké, že si na nás vzpomněla), ale než jsme odjely z Toronta, milé dárky putovaly do koše, vím, že to od nás nebylo hezké, ale bohužel, místa nebylo nazbyt). A nastal čas tohle všechno a ještě víc zažít na druhé straně této krásné země.
Žádné komentáře:
Okomentovat