Na dnešek připadlo další výročí. Asi nemusím vysvětlovat jaké a někteří jistě ví i kolikáté. Ano, dnes jsou to tři měsíce. Že to letí není třeba zmiňovat, jednak bych se opakovala, jednak je to každýmu jasný :) Takže směle k událostem posledních dnů.
Osazenstvo v domě se nám trochu obměnilo, na našem patře nám přibyla spolubydlící Mel z Filipín a jeden inženýrek z Indie (jméno si nepamatuju). V suterénu jsou nějací mlaďoši, myslím, že jeden Němec, Filipínka a Asiat, ale s těma se moc nevidíme. Mel je fajn, sympatická a ukecaná. Po pár dnech, co se nastěhovala, začala organizovat malé seznamovací posezení pro obyvatele. Bohužel to moc nezabralo. Zúčastnila se pouze ona, její přítel, já a jeden Asiat Jey. Chvilku jsme poseděli v místní „putice“ a po cestě zpátky jsme se zastavili v nějakém čínském bistru, protože Jey měl hlad. Já jsem hlad neměla, ale abych tam neseděla a nečučela jim do „tácků“, objednala jsem si na doporučení jakousi polívku. Už si nepamatuju název, ale měla být sladká, převážně z červených fazolí, plus další ingredience dle výběru (dovedete si jistě představit výběr, když ingrediencím nerozumíte) Abych to neprodlužovala, tak sladkou polívku jsem v životě nejedla, kam se hrabe „hovno z nutrie“ :) Snědla jsem tři lžičky a dál to nešlo, tak jsem si ji vzala do krabičky sebou. Druhý den putovala do koše :)
V práci se mě šéfik snaží zaučovat na jeho „kuchtící“ straně. Po pravdě mě to tam nebaví, jednak je tam teplo, je tam větší zmatek než u salátů a taky na těch pár týdnů to přece nemá cenu :) Ale to on zatím neví :)
Včera jsem přišla do práce a nefungovala lednička ani mražák, takže vše podléhající rychlé zkáze se cpalo do pultových chlaďáků. Ale i tak to nepomohlo a něco muselo do koše. A k tomu všemu odpoledne dovezli zboží. Pěkně načasovaný :) A do třetice, začali odmražovat pultový mražák se zmrzlinou. Použili k tomu proud teplé vody. Bohužel si ale nikdo nevšiml, že v mražáku je díra, takže všechna voda pěkně vytekla na podlahu. Takový malý Titanik :) Prostě opravdu záživný den, domů jsem odcházela v osm večer.
Ty dva měsíce mé kanadské „kuchařské“ kariéry jsou už docela znát na únavě materiálu a to na více frontách. Například boty – byly celkem nové, když jsem odjížděla, teď jsou rozchozené a vzhledné jak po deseti letech používání. Dále ponožky – nevydržely to věčné dření o boty a rozhodly se, že udělají prostor pro palec aby taky viděl vnitřek bot :) A nakonec moje ručičky – od toho tahání táců s těžkými hnusnými čtvercovými talíři (Pohlreich by jim tam udělal pořádek) od dřezu do myčky, která je na zemi, budu mít svaly jak Árný a prsty jak Shrek :)
Žádné komentáře:
Okomentovat