Díky časovému posunu jsme ranní ptáčata. Mám pocit, že jedna spolubydlící to těžko nese, protože něco mrchtala, naštěstí anglicky, tak jsem jí nerozuměla :)) Jiné anglické nadávky než klasické fuck nemám ještě zažité :))
Pro první den jsme si daly za cíl vyřídit SIN (social insurance number) - číslo, pod kterým si nás tady povedou a bez něhož nemůžeme pracovat. Právě proto, že jsme brzo vstaly, byly jsme brzo i na úřadě, dřív než úředníci. Tak jsme chvilku počkaly a pak se šly zeptat na informace, kdeže nám to číslo vyřídí. Paní nás velice ochotně nasměrovala, my jsme jí velice slušně poděkovaly a vyrazily úplně někam jinam :) Prostě jsme šly do vedlejší chodby. Pořád jsme hledaly, ale nenacházely. Nakonec jsme zjistily, že jsme vešly do oddělení stavby a rekonstrukce. Což jsme uznaly, že není správně :) Vrátily jsme se tedy zpět k paní na informace a tentokrát jsme to už napodruhé daly. Úřednice za přepážkou byla také velmi ochotná, sdělila nám, že vyrobení SIN karty trvá až dvacet dnů, takže potřebuje adresu pro doručení. No, jak můžeme vědět, kde budeme za dvacet dnů. Tak jsme se vrátily na hostel a domluvily se, že můžeme použít jejich adresu. Úřednice s tím byla ok a vyřízení už nestálo nic v cestě. SIN číslo máme, jsme tudíž způsobilé pracovat :)
Starosti se mají kompenzovat radostmi, tak jsme se odpoledne prošly po městě, kolem CN Tower až k pobřeží jezera. Tam jsme chvilku poseděly, nechaly se ošlehat sluncem i větrem (což projevilo to druhý den na našich obličejích :)) a vyrazily zpátky. Po cestě jsme konečně objevily větší obchod s potravinami. Do té doby to totiž vypadalo, že ti Kanaďani snad nic nenakupují a nejí. Ale není se úplně čemu divit, jsme v obchodní části města, je to tu samý mrakodrap s kancelářemi a bankami, takže i samý kravaťák a ti asi potraviny nevyhledávají :)
Počasí nám docela přálo, je tu sice chladněji než doma, ale bylo slunečno, žádný déšť. Jediným záporem byl docela silný vítr. Domorodci jsou na to samozřejmě zvyklý, je to tu samé krátké tričko a holé nohy. My s Romčou dvě trička a mikinu :)) Holt jiný kraj, jiný mrav :)
Pro první den jsme si daly za cíl vyřídit SIN (social insurance number) - číslo, pod kterým si nás tady povedou a bez něhož nemůžeme pracovat. Právě proto, že jsme brzo vstaly, byly jsme brzo i na úřadě, dřív než úředníci. Tak jsme chvilku počkaly a pak se šly zeptat na informace, kdeže nám to číslo vyřídí. Paní nás velice ochotně nasměrovala, my jsme jí velice slušně poděkovaly a vyrazily úplně někam jinam :) Prostě jsme šly do vedlejší chodby. Pořád jsme hledaly, ale nenacházely. Nakonec jsme zjistily, že jsme vešly do oddělení stavby a rekonstrukce. Což jsme uznaly, že není správně :) Vrátily jsme se tedy zpět k paní na informace a tentokrát jsme to už napodruhé daly. Úřednice za přepážkou byla také velmi ochotná, sdělila nám, že vyrobení SIN karty trvá až dvacet dnů, takže potřebuje adresu pro doručení. No, jak můžeme vědět, kde budeme za dvacet dnů. Tak jsme se vrátily na hostel a domluvily se, že můžeme použít jejich adresu. Úřednice s tím byla ok a vyřízení už nestálo nic v cestě. SIN číslo máme, jsme tudíž způsobilé pracovat :)
Starosti se mají kompenzovat radostmi, tak jsme se odpoledne prošly po městě, kolem CN Tower až k pobřeží jezera. Tam jsme chvilku poseděly, nechaly se ošlehat sluncem i větrem (což projevilo to druhý den na našich obličejích :)) a vyrazily zpátky. Po cestě jsme konečně objevily větší obchod s potravinami. Do té doby to totiž vypadalo, že ti Kanaďani snad nic nenakupují a nejí. Ale není se úplně čemu divit, jsme v obchodní části města, je to tu samý mrakodrap s kancelářemi a bankami, takže i samý kravaťák a ti asi potraviny nevyhledávají :)
Počasí nám docela přálo, je tu sice chladněji než doma, ale bylo slunečno, žádný déšť. Jediným záporem byl docela silný vítr. Domorodci jsou na to samozřejmě zvyklý, je to tu samé krátké tričko a holé nohy. My s Romčou dvě trička a mikinu :)) Holt jiný kraj, jiný mrav :)
Žádné komentáře:
Okomentovat