Tak nás přivítali imigrační úředníci na letišti v Torontu, kde jsme po šesti hodinách letu z Amsterdamu kolem sedmé místního času přistály (doma byla jedna hodina v noci). Po předchozích informacích o tom, jak to u imigrační přepážky chodí, jsem se obávala nějakých dotěrných otázek. Naštěstí vůbec nic, prošlo to jednoduššeji než jsem čekala, dokonce ani potvrzení, která jsem měla nachystaná, jako kolik mám na účtě nebo jestli jsem pojištěná na celou dobu pobytu, nikdo vidět nechtěl. Další radostí bylo, že na letišti se mnou přistála i moje krosna, takže nic nebránilo vyrazit do víru města :)
K cestě do hostelu jsme použily místní MHD. Samozřejmě jsme nevěděly, kde koupit lístek, tak jsme ptaly až řidiče, což už je asi ale pozdě, tak než aby nám vysvětloval, kde jsme si ten lístek vlastně měly koupit, nechal nás projet zdarma :) Druhá jízda na černo nás čekala v metru, kdy to probíhalo podobně, ptaly jsme se nějakého pracovníka a ten nám řekl ať jedeme a ještě nám přidal mapku :) No, nejsou ti Kanaďani hodní :)))
Hostel jsme našly v pohodě, ubytovaly se na palandách v desetilůžkovém pokoji a zalehly. Doma bylo nějakých pět hodin, takže sme byly vlastně skoro čtyřiadvacet hodin na nohách. Uf, byl to těžký den, ale zvládly jsme to a jsme tady :)
 |
| Z letadla jsme vykročily pravou nohou |
K cestě do hostelu jsme použily místní MHD. Samozřejmě jsme nevěděly, kde koupit lístek, tak jsme ptaly až řidiče, což už je asi ale pozdě, tak než aby nám vysvětloval, kde jsme si ten lístek vlastně měly koupit, nechal nás projet zdarma :) Druhá jízda na černo nás čekala v metru, kdy to probíhalo podobně, ptaly jsme se nějakého pracovníka a ten nám řekl ať jedeme a ještě nám přidal mapku :) No, nejsou ti Kanaďani hodní :)))
Hostel jsme našly v pohodě, ubytovaly se na palandách v desetilůžkovém pokoji a zalehly. Doma bylo nějakých pět hodin, takže sme byly vlastně skoro čtyřiadvacet hodin na nohách. Uf, byl to těžký den, ale zvládly jsme to a jsme tady :)
Žádné komentáře:
Okomentovat