Po úspěšné pondělní akci nás Jarda pozval na další, tentokrát ve čtvrtek. Bylo to setkání lidí, kteří tady jsou přes agenturu. Mívají to pravidelně každý týden. Kromě nás Moraváků tam byl ještě Němec, dva Holanďani a Mexičan. A pak ještě dva koordinátoři z agentury Houtan (pravděpodobně Iránec) a pak Richie (rodilý Kanaďan, ale z Evropskými předky – no, upřímně který Kanaďan nemá předky z Evropy nebo Asie :) ) Ale Richie byl roztomilej, takovej mladej studentík medicíny. Bylo vidět, že je na rozhovory s cizinci a na jejich různé úrovně angličtiny zvyklý. Celý rozhovor se nesl v duchu – odkud pocházíme, jak dlouho tady jsme, jak dlouho tady ještě budeme, co rodina, co už jsme v Torontu viděly, co ještě stojí za to vidět apod. Každou naši odpověď okomentoval, jak je to skvělé! :) Za večer jsem vypila svoje druhé celé pivo, tentokrát menší, lahvové a domů jsme se tentokrát taky dostaly v rozumnější dobu. Naši spolubydlící asijského původu tady měli narozeninovou oslavu, tak jsme jí ještě kousek stihly. Ne žebychom se snad zúčastnily, ale nedalo se to přeslechnout :)
Dopoledne jsem se rozhodla, protože jsem měla volno a už delší dobu chuť na něco pečeného, že se pustím do něčeho tvarohového. Měla jsem už z dřívějška recept na velmi rychlé jednoduché tvarohové rohlíčky. Tak jsem vyrazila do obchodu. Jenomže jsem si před tím nezjistila, jak se anglicky takový tvaroh vlastně řekne. Po asi čtvrt hodině, kdy jsem stála před chlaďákem a čučela na všechny ty krabičky, z nichž mi ani jedna z nich tvaroh nepřipomínala, jsem to vzdala. Našla jsem tam cosi, co by mohla být smetana, k tomu jsem koupila ty nejobyčejnější sušenky a vracela se zpátky s plánem udělat dezertík, který mě naučila Soňa z Be-Be sušenek. K mému úžasu to skutečně smetana byla a dokonce zakyslá, pro tento účel jak dělaná. Za chvilku už se dezertík chladil v ledničce. Mňam. Ale příště už se určitě pokusím o něco pečeného :)
Žádné komentáře:
Okomentovat