Třikrát "první"

Za poslední dny jsem měla první úraz, první kulinářský zážitek a první návštěvu kina.

V úterý jsem měla volno, byl krásný slunečný den. Tak mi to nedalo nevyrazit na kole. Trochu jsem ho upravila, aby se na něm dalo líp sedět – sedátko jsem dala víc do horizontální polohy, tyčku vysunula až po rysku – a vyrazila. Jelo se na něm vohromadu líp. Normální lidi jezdí do parků, já jsem si to namířila na hřbitov :)  Je to totiž v okolí nejbližší velká zelená plocha s asfaltovými cestičkami. A je tam klid :) No, na kolo jak dělaný. Projezdila jsem to tam křížem krážem a nebylo to vůbec špatný, až na ten závěr. Jela jsem si lážo plážo po cestičce, když najednou šlapátko nešlo prošlápnout dál. Zjistila jsem, že se mi na něho namotala tkanička od tenisek. Je to kolo se zadní brzdou, se šlapátkama se teda nedalo nic dělat ani dopředu ani dozadu. Takže jediným východiskem byl pád. Ano, přátelé a kamarádi, skoro ve třiceti jsem spadla ze skoro dětského kola :) Mě někam pustit :) No, naštěstí to odneslo jenom vodřený koleno a teď se tomu už směju.

Takovéto jezírko mají na místním hřbitově :)

A k smíchu byl i večerní program toho dne. Vyrazily jsme do vyhlídkové restaurace Panorama v Manulife Centru na večířku, abychom si konečně daly něco jiného než pořád jenom těstoviny či rýži. A taky jsme chtěly vidět osvětlené Toronto. Doma jsme jen tak  zlehka pojedly abychom měly prázdná břicha na kulinářský zážitek. Jak se ale později ukázalo, měly jsme se nacpat, protože přejezení nám v této restauraci rozhodně nehrozilo :) Když nám donesli první objednávku, šest kousků pizzy za 10 dolarů, vyloudilo nám to úsměv na rtech. Ale když nám číšník položil naši druhou objednávku na stůl, Cheesecake Spring Rolls - dezert rovněž za 10 dolarů, už jsme se neudržely a vyprskly smíchy. Takhle už jsme se fakt dlouho nenasmály. Čekaly jsme hodně, ale takové tři malé ruličky teda ne. Nojo, vysokooblačná přirážka :) Teď je asi jasné, proč jsme se měly doma nadlábnout :) Zlaté těstoviny a rýže :) Ale neva, příště půjdeme ochutnávat zase, ale už někam jinam. Mají tady ještě dvě vyhlídkové restaurace ... :))

Pizza :)

Dezert :))

Ve středu jsme vyrazily do kina. V práci máme naproti multikino a jako zaměstnanecký benefit máme vstup zdarma. Toho se přece musí využít :) Jelikož s naší angličtinou bylo vlastně úplně jedno na co půjdeme, vybraly jsme Midnight in Paris od Woody Allena. Nebylo to tak nejhorší. A hned ráno jsem se ptala šéfika, jak často tento benefit můžu využívat :) Říkal, že to vidí tak na jednou za 14 dní. Tento benefit se mi líbí :) Přesto, že nebudu vědět o čem ty filmy jsou, budu moct dělat machra, že už jsem to či ono viděla až to dorazí k nám :) Jinak kino bylo úplně stejný jako u nás, možná bych řekla, že máme hezčí. Akorát si asi každý může sednout kam chce, protože jsme na lístku nenašly žádný sedadlo. A pak taky při odchodu jsme šly kolem dvou sálů, ve kterých se promítalo s otevřenými dveřmi, takže to vypadalo, jako že si tam může kdokoliv kdykoliv sednout. Myslím, že to příště vyzkouším :)