Tak, od včerejšího večera se můj život bude dělit na léta před koncertem U2 a na léta po koncertě U2 :)
Byla to paráááda, a to i přes to, že jsme tam dorazily dvě hodiny před začátkem, takže jsme měly už docela vysezené důlky. Na lístku bylo napsané, že začátek je v 19h. Tak jsme tam na sedmou byly. Počítaly jsme, že předkapela bude hrát do osmi a pak to vypukne. Jenomže, a to teda nevíme proč, předkapela (nějaký Interpol) začala hrát až v osm, takže to celé vypuklo až v devět. Bylo nám to trochu divný, protože jsme se nemačkaly v žádných frontách a v sedm byl stadion ještě pořád skoro prázdný. Což se ale do deváté radikálně změnilo a než Bono zapěl první tóny, stadion se naplnil cca 56 tisíci lidmi.
Takový menší zážitek jsme zažily ještě než to celé začalo a to, když se začala otevírat střecha stadionu a nám se naskytl výhled na CN Tower, který je hned vedle. Stadion Rogers Centre je totiž unikátní tím, že má pohyblivou střechu.
V devět přišel na řadu ten velký a hlavní zážitek. Za podium přijela dvě auta a za pár minut se objevily - U2 v plné kráse a začalo dvouhodinové dunění. Jsem odcházela úplně hluchá :)
Bono zpíval jak staré klasické hity tak i novější a prokládal to svou známou kampaní za lidská práva, záchranu planety a hladovějících dětí, dokonce tam byl i příspěvek od člena International Space Station (čili ISS stanice – tu co doma sledováváme). Všichni se tvářili jak s ním souhlasí, tleskali a pískali, no a pak když to skončilo a všichni vyšli ven, tak se hrnuli ke stánkům s hamburgrama a hotdogama. No nevím, ale to mi nějak dohromady nejde.
Každopádně sečteno, podtrženo – úúúúžasné. Šla bych hned znova :))
Žádné komentáře:
Okomentovat